Není pěstování jako pěstování

JAK ZAHRADNIČÍME/PERMAKULTURA

Udržitelný způsob života je trend. Bio, ekologické, farmářské potraviny, nebo ty pocházející z organického zemědělství je často skloňované téma. Bio neznamená automaticky ekologicky vyrobené/vypěstované potraviny, a naopak. Často se díváme na kvalitu potravin a zapomínáme, jak se při tom chováme k půdě, k vodě, jedním slovem k přírodě. Domácí rajče nemusí ihned znamenat, že je nej. 

U nás na statku se učíme při pěstování plodin využívat přirozené zákonitosti přírody tak, aby jsme nemuseli používat chemii, necitlivě zasahovat do půdního ekosystému a vodního koloběhu. Přitom se potýkáme s problémy jako jiní pěstitelé, zejména pak se ""škůdci,"" plži, plísněmi a jinými chorobami z říše flóry. Od běžného uspořádání monokulturních záhonu jsme se různými oklikami dostali ke smíšenému zakládání zahrádky, a od tuho už byl jen krůček k permakultuře. Tedy k chápání stavu věcí tak, jak jej vytvořila sama přirozenost. Učíme se věcem jako je vzájemná symbióza, kdy jedna plodina chrání druhou, podporuje v růstu, ba dokonce zlepšuje konečný výsledek, třeba i v chuti plodu. Proto na našich záhonech najdete nejen běžnou zeleninu, ale i bylinky, keře například rybízu či ovocný strom. Rozmanitost pak každou sezónu plánujeme dále rozvíjet, například o začlenění včel, vytvoření podmínek pro ostatní hmyz formou hmyzích hotelů apod. 

permakultura ve zkratce

Definice permakultury začaly vznikat v polovině 70. let minulého století, ovšem vycházejí ze známých principů starých dlouhá staletí až tisíciletí. Slovo "permakultura" se skládá ze dvou anglických slov "permanent" a "agriculture" a v jednoduchém překladu tedy znamená "udržitelné zemědělství". To je v přímé opozici se zemědělstvím současným, které je z velké části závislé na ropě, těžké mechanizaci a chemikáliích, kterými je půda sycena. Permakultura se snaží zajišťovat lidské potřeby dlouhodobě, udržitelně při současné regeneraci ekosystému. Při dodržení několika základních pravidel, které by se daly souhrnně pojmenovat "sbírkou selského rozumu" se docílí ekosystému, který nevyžaduje externí vstupy (elektřina, ropa, průmyslová hnojiva, ...) a je tak schopen cirkulárního koloběhu tak, jak běžně funguje příroda kolem nás. Permakultura tak může poskytnout soběstačnost a její základy myšlení lze aplikovat i do ostatních oblastí lidského života.

Zakladatelé permakulturního hnutí, Bill Mollison a David Holmgren, ji definovali takto: "Uvědomělá přeměna krajiny napodobující přirozené vztahy a vzorce, která poskytuje dostatek potravy, rostlinného materiálu a energie k uspokojení místních potřeb."